Výběr nahrávek, které se během roku vracely do přehrávače víc než jednou.

Jak se z básnířky z East Village stala ikona, která přetavila literaturu, rockovou muziku i svobodu do jedné z nejvlivnějších desek 20. století.

Šedesát let od debutu, který měl být jen tanečním albem pro příznivce Mod — a stal se jedním z nejhlasitějších mement mladické frustrace v britské historii.

Letos oslaví dvě alba britských Genesis – A Trick of the Tail a Wind & Wuthering – 50 let od vydání. Dodnes plní roli záznamu tiché proměny kapely po odchodu Petera Gabriela.

Žádná gesta. Žádné sólové výhně. Kytarista Steve Cropper odešel navždy – ale jeho groove nepomíjí. Svět nezhasl. Jen se na chvíli zpomalil, aby si připomněl, kdo to celé držel pohromadě.

Antony Price (5. 3. 1945 – 16. 12. 2025) nebyl pouhý stylista, ale formoval jednu z nejvlivnějších křižovatek hudby a módy 20. století — od počátků glam rocku přes art rock Roxy Music až po estetiku, která ovlivnila postpunk a New Romantic scénu.

Zemřel Bob Weir, kytarista a spoluautor písní skupiny Grateful Dead. Nebyl symbolem extáze ani rockové revoluce. Spíš pevným bodem kapely, která stavěla na improvizaci a volnosti. Bez něj by její dlouhé hudební jamy jen těžko držely tvar.

Speciální edice debutu Café Bleu znovu připomíná debut, kterým v polovině osmdesátých let odmítli The Style Council hrát hru na jasné odpovědi a povinné postoje. Oficiální jazyk Polydoru mluví o klasice a definitivním vydání, skutečný význam alba se ale dnes čte jinde.

Miles Davis nebyl jen výjimečný trumpetista. Patřil k hrstce hudebníků, kteří jazz systematicky posouvali – dekádu za dekádou. Od bebopu čtyřicátých let přes chladnou eleganci padesátých, modální revoluci konce dekády až k elektrickému chaosu sedmdesátých let. Jazz u něj nikdy nebyl hotový tvar, ale otevřený proces: Styl jako osud, změna jako metoda.

„Než zahrajete dvě noty, naučte se, jak zahrát jednu. A tu jednu nehrajte, pokud k tomu nebudete mít důvod.“ Ten výrok anglického zpěváka Marka Hollise a klíčové postavy skupiny Talk Talk zní jako hudební rada, ale ve skutečnosti míří jinam. Je to věta o zodpovědnosti za gesto. O tom, že možnost ještě neznamená nutnost. A že zdrženlivost není slabost, ale volba.