Problematika Evropské unie u nás nikoho – bohužel ani většinu politiků – obyčejně příliš nevzrušuje. Momentální situace je trochu jiná, ale v zásadě jen z jedné příčiny, která jako kdyby se zhmotňovala ve dvou tématech.

Občas se vyskytne zpráva, která působí, jako by ji někdo vytáhl z nějaké pitomé variace na film Babel od Alejandra Gonzáleze Iñárritua. Nebo nějaký podobný postmoderní film, ve kterém se umně protnou osudy lidí hnaných jak pápěří neosobními silami globalizace.

Včerejší večer v Hybernské ulici narušili squatteři, kteří se podle svých slov snaží poukazovat na to, že některé budovy jsou prázdné – a oni by je zřejmě podle vlastního přesvědčení dokázali využít lépe.

Reportéři The Washington Post Glenn Kessler a Michelle Ye Hee Leeová popisují Trumpa jako „politika, který z těch, jaké potkali, nejvíce upravoval fakta“.

I v České republice, podobně jako ve většině západních zemí, bylo zvolení nového francouzského prezidenta Emmanuela Macrona oslavováno jako vítězství proevropského kandidáta nad populistkou.

Evropa si už dlouho tak slyšitelně nevydechla jako po vítězství Emmanuela Macrona. A nejen Evropa.

Kdo to řekl, že se s Ruskem nedá výhodně obchodovat? Je to lež jako věž: s Ruskem se nedá obchodovat jinak než výhodně. K tomu je navíc třeba dobře ovládat místní reálie – zákony a lidi. V Rusku jsou totiž zákony dělány výlučně pro lidi a každý jména těchto lidí zná.

Před rokem bylo možné zkušenost amerických republikánů pro naše potřeby přiblížit zážitkem ODS po Nečasově pádu – i američtí konzervativci zjistili, že jejich dosavadní recepty a značka, které fungovaly po léta, najednou jako by ztratily veškerou moc.

Když před víc než týdnem vystoupil premiér Bohuslav Sobotka na sněmu Hospodářské komory a ohlásil, že by se Česko mělo rozhodnout, kdy přijme euro, vypadalo to jako vystrašená reakce na zvolení nového francouzského prezidenta.

Po bouřlivé emocionální mezihře se Turecko začíná opět ucházet o členství v EU. Vstřícné reakce zejména německých politiků mu dávají naději, že by mohlo uspět – ne s členstvím, ale s obnovením negociací, které se zastavily jako by samy od sebe.