Politika má dnes jiný charakter, než měla před padesáti lety. Voliči si své zástupce vybírají jinak. Ze správy věcí veřejných se stal dílem showbusiness, trochu sport a dost také věc osobní identifikace s lídrem.

Bidenův ekonomický plán investovat čtyři biliony dolarů není ničím menším než změnou orientace největší světové ekonomiky. Pokud Bílý dům dosáhne svého, skončí celá éra započatá před 40 lety.

Rok 2020 připomněl, jak důležité je mít kompetentní vládu v širším smyslu, jak o ní uvažují Američané – státní moc sestávající z legislativy, exekutivy a soudnictví, plus řady navázaných institucí a agentur.

Když prezident Biden přebíral řízení zahraniční politiky, on i jeho poradci věděli, že vrátit se do světa před Trumpem nepůjde a zavést nový kurs bude komplikované. V realitě je to ještě komplikovanější.

Německý Úřad na ochranu ústavy rozhodl, že bude sledovat všechny členy AfD. Ve Spojených státech stíhají bývalého zaměstnance ministerstva zahraničí za útok na Kapitol z 6. ledna. A nejen to.

Rétorické výlevy premiéra Matoviče na adresu šéfky Evropské lékové agentury připomínají podobné výlevy premiéra Babiše a dalších vrcholných politiků z postkomunistických zemí. Proč jsou si tak podobné?

Prezident Joe Biden se minulý týden poněkud rozčilil, když před kritiky obhajoval své rozhodnutí o stažení amerických vojsk z Afghánistánu. Kdo má v této složité situaci pravdu?

Minulý týden v politice byl týdnem dvou písní. Doufejme, že v obou případech půjde o písně labutí. V Česku šlo o pokleslého Okamuru, na Kubě o odvážné mladé umělce.

Ani víc než šest měsíců po útoku davu na budovu Kongresu na Kapitolském návrší ve Washingtonu zatím nezačalo oficiální vyšetřování událostí. Z tématu se stal politický fotbal.

Zahraničně političtí realisté na Západě zdvihli hlavu. Podle nich bylo rozšíření NATO do střední a východní Evropy chybou. Putinovu agresi sice odsuzují, dostávají se však do blízkosti jeho argumentačnímu arzenálu.