Řecký státní bankrot, který teď musí Evropská unie odvrátit, protože eurofederalisté dobře vědí, že by se sama unie začala rozpadat, kdyby nechala Řecko na holičkách, je dilema, s kterým se nikdy nepočítalo. Pro dobrotu na žebrotu.

Největší událostí ledna je teď sníh, a to proto, že nespadl jak má, na hory, ale do ulic. A tam, v době globálního oteplování, nemá vůbec co dělat. Sníh má v Česku dvě jména, buď je to nadílka a pochází z klasických ladovských vánoc pozdní doby ledové nebo je to nadělení, čili kalamita.

Zlákali mě na podzimní výlet do Madridu, snad abych pochopil, že vidět neznamená vědět, že vidíme jenom to, o čem už cosi víme. A čím méně víme, tím méně vidíme. Proč vlastně milióny lidí tak náruživě cestují, opravdu věří, že cestování rozšiřuje obzory?

Řecká finanční krize by měla konečně všem otevřít oči. Je učebnicovou ukázkou, jak byrokraticko-manažerský projekt Evropa nemůže fungovat.

Český psycholog Slavomil Hubálek nedávno prohlásil, že třetina národa jsou pitomci a proto to s demokracií a politikou vypadá tak mizerně. Socioložka Jiřina Šiklová zase opatrně navrhla, aby lidé, kteří nejdou třikrát po sobě k volbám, dostali šanci se svého volebního práva dobrovolně, leč pod nátlakem vzdát, čímž by se zlepšila průměrná kvalita voličstva a politici by se nemohli podbízet té primitivní nepatrné menšině, která vlastně o kvalitě vlády a demagogii voleb rozhoduje. Ponechme stranou, zda většina voličů, která nadává, ale volí stále stejně, není také pitomá. A co to vůbec je ten zdravý dříve selský rozum, kam se poděl?

Filosofie je pokus vysvětlit z lidské přirozenosti, kdo jsme, kam jdeme a jaký to má smysl. Jenže na záhadě lidského života si většina filosofů vylámala zuby. Smysl života totiž není kolektivní, každý ho může chápat jinak. Avšak filosofie se zabývá jen tím, co platí obecně!

Teď už víme, že odvrátit řecký bankrot bude přinejmenším třikrát dražší, než se původně předpokládalo (konzervativní odhady mluví o 120 miliardách eur), a to ještě za nerealistického předpokladu, že se pomoci Řecka zúčastní všechny, i těžce zadlužené státy eurozóny, které by se musely okamžitě zhroutit.

Každoročně s návalem léta dostávám pozvánku na nějaký mezinárodní letní kurz „evropských hodnot“ (bývalo jich víc, avšak nadšení i peněz zřejmě ubývá), který pro studenty humanitních (!) oborů organizují různé nadace s finanční podporou unie.

Tak opět po roce radostně do Buchlovic na tradiční festival vína a literární seminář. Co je to však letos za nápad mluvit o víně a deficitu? A je víno opravdu věc tak samozřejmá, jak si pořadatelé zřejmě představují, když má tolik nepřátel? Kupříkladu takový abstinent víno chápe jen jako nebezpečnou drogu, které se vyhýbá. Ve stejném předsudku žije i muslim, považuje víno za al – ko – hol, rozdíl mezi vínem a spiritusem nikdy nepoznal, a proto i on soudí, že víno je droga a nikoli nápoj, podobně jako alkoholik, který se chce co nejrychleji opít. „Kdo však nenávidí víno, hřeší, přestože je to hřích bezejmenný,“ říká Tomáš Akvinský, víno je přece nápoj sakrální. Češi na rozdíl od Moravanů na tom také nejsou nejlépe. Pijí převážně únavný studený, ospalý a trudnomyslný nápoj. Aby ne, když jim v mládí servírovali náhražky – Pražský výběr, Ostravský kahan, Svíčku a dnes krabicové víno z Čile nebo z Moravské vinařské oblasti. Ví snad někdo, kde se nachází ona moravská oblast?

Evropská společnost trpí odedávna podivnou zálibou v předvídání neznámé budoucnosti. Zatímco ale současníky Julia Verna ještě fascinoval technický vývoj a budoucnost si představovali v optimistických pokrokových barvách, dnešní přesycená znuděná a pečovatelským státem chráněná společnost se budoucnosti děsí.