Zatímco veřejná podpora premiéra Andreje Babiše stoupá a prezidenta Miloše Zemana přinejmenším neklesá, veřejným prostorem se šíří poněkud nihilistické skuhrání o zlomu polistopadového vývoje směrem k autokratickému modelu východního typu. Není úplně neopodstatněné.

Jak se člověk podívá v historii svého rodu dostatečně daleko, může odhalit věci, které se mu nelíbí. Tak se to stalo jistému antisemitovi v Maďarsku, který odhalil, že má židovské předky. A snadno se to stane zvláště v Americe, kde je „každý odněkud“.

Péčí Novinek se i my dozvídáme o nové ukázce žánru, jenž není v Německu nikterak ojedinělý.

Začátek nového roku bude ve znamení prezidentské volby, jejímuž prvnímu kolu se budeme obšírně věnovat v příštím vydání. Nicméně ještě v předvánočním shonu Jiří Peňás, který je z nás asi nejvtipnější, lehkým perem popsal aktéry boje o Hrad.

Nový rok nezačal pro Babišovo impérium nejlépe. Zpráva OLAF se dostává do popředí zájmu o to více, oč vehementněji se ji snaží české úřady zatajit a bagatelizovat. Agrofert kolem sebe vytváří kruhovou obranu a premiér, který útočí na OLAF a vyšetřovatele, se rozhodl kauzu vysedět.

Událost se stala v Hamburku v roce 1936. Obrovský dav lidí se zde shromáždil, aby oslavil spuštění na vodu nové válečné lodi. Stovky, možná tisíce Němců zvedly pravici – a hajlovaly. Tato událost byla vyfocena několika reportéry – ale až po letech si kdosi všiml, že jeden muž pravou ruku nezvedl.

Má konzervativní názory, přesto stojí v čele Českomoravské psychologické společnosti. Byl žákem a blízkým spolupracovníkem profesora Zdeňka Matějčka, průkopníka dětské psychologie v Česku. Pro Jaroslava Šturmu jsou děti osudem, jemuž se nikdy nebránil.

Byl to třetí vánoční den, byla puštěná malá černobílá televize a v ní večerní zprávy, ve kterých nakonec stručně ohlásili, že den předtím ve Švýcarsku umřel Charles Chaplin.

Ocelová pěst v hedvábné rukavici se ukazuje být jednou z nejúčinnějších politických zbraní. Kdyby to prosazovala polská konzervativní vláda, přišla by nejspíš už dávno o hlasovací práva v Evropské unii.

Je planeta Země kulatá, nebo placatá? Čím dál větší skupina lidí věří ve druhou možnost, přestože řada experimentů i záběrů z vesmíru ukazuje pravý opak. Komunita těch, kteří nevěří v kulatost Země, má své zastoupení i v České republice.