Adam Sako, zakladateľ startupu LectureGuru, rozpráva o tom, ako pomocou umelej inteligencie pomáha firmám automatizovať odborné školenia zberom aktuálnych informácií.

Kongresman Don Bacon, který jako první z republikánských zákonodárců již minulý týden mluvil o podpoře impeachmentu v případě, že Donald Trump napadne Grónsko, kritiku amerického prezidenta dále vyostřil. Důvodem je uvalení cel na osm zemí, které v rámci podpory územní celistvosti Dánského království, vyslaly na arktický ostrov své vojáky.

Investičná banka J. P. Morgan predpovedá nárast ceny zlata v prvom polroku 2026 až na 5 000 dolárov za uncu, no boom v oblasti umelej inteligencie a potenciálne znižovanie úrokových sadzieb stále tlačia nahor aj technologické akcie. Sú zlato a drahé kovy v roku 2026 bezpečnejšou investíciou pre slovenských retailových investorov než akcie veľkých technologických firiem?

Evropanům zní naprosto neuvěřitelně, že by měli prodávat své území. Donaldu Trumpovi ne. Chová se sice zcela nevhodně, ale tento slon v porcelánu nějak cítí, že rodilému Američanovi samotné kupování zemí nepřipadá jako úplný nesmysl. Je to normální obchod? Upřímně řečeno, takto vznikaly Spojené státy americké.

Keby som napísal, čo si o Petrovi Zajacovi naozaj myslím, vznikla by z toho oslavná tiráda ďaleko za hranicou dobrého vkusu. Preto som sa rozhodol namiesto písania o ňom napísať radšej o tom, čo som sa od neho naučil. Lenže tých vecí je veľa, a preto hrozilo, že napíšem príliš dlhý text, ktorý bude navyše viac o mne než o Petrovi. Tak som sa rozhodol ilustrovať všetko, čo som sa od Petra naučil, len na jednej veci, ktorú som sa nakoniec vlastne nenaučil. Ale pochopil som ju, aspoň si to myslím.

„Než zahrajete dvě noty, naučte se, jak zahrát jednu. A tu jednu nehrajte, pokud k tomu nebudete mít důvod.“ Ten výrok anglického zpěváka Marka Hollise a klíčové postavy skupiny Talk Talk zní jako hudební rada, ale ve skutečnosti míří jinam. Je to věta o zodpovědnosti za gesto. O tom, že možnost ještě neznamená nutnost. A že zdrženlivost není slabost, ale volba.

Od amerického prezidenta se každým dalším dnem, co USA pokračuje ve svém konfliktu s Íránem, odvrací stále více jeho domácích spojenců. Jako kritické pro členy Republikánské strany a její sympatizanty za poslední týdny vykrystalizovaly dvě oblasti – vůdčí role USA v rámci Severoatlantické aliance (NATO) a dopady války na peněženky Američanů.

Maďarský premiér Viktor Orbán ze sebe dělá něco jako velitele pevnosti, který statečně čelí útokům nepřátel. Ty hlavní má ale v důsledku své politiky doma: vysoký rozpočtový deficit a zadlužení, zvýšená míra inflace, dlouhodobě zablokované prostředky z fondů Evropské unie, slabý výkon průmyslu a nestabilní forint. Orbán ale svou bojovnou energii zaměřuje na Volodymyra Zelenského.

Se zlem se nediskutuje, tak jako se nevyjednává s teroristy, zastal se expremiér Mirek Topolánek europoslance Alexandra Vondry (ODS), který se v průběhu televizní debaty se slovenským protějškem Ľubošem Blahou (Směr) zvedl a odešel ze studia. Vondra později vysvětlil, že jeho snůšku lží a demagogie svou přítomností nemohl dále legitimizovat. Blaha je podle něj nový nebezpečný fenomén, na který se musíme připravit.

Vladimir Putin právě ztratil svého nejvěrnějšího krvelačného komplice i nejspolehlivějšího dodavatele smrtících „sekaček“. Smrt íránského despoty Alího Chameneího a drtivé údery na Teherán sice Kreml nálepkuje jako naplánovanou agresi, pod nánosem hřmotné propagandy se však krčí jen naprostá bezmoc. Ukázalo se, že slavné spojenectví končí přesně tam, kde dopadá první raketa Tomahawk. Putin nechal Teherán vykrvácet, protože mu nezbylo nic jiného, než bezmocně štěkat do prázdna.