Vzťahy medzi Kubou a Spojenými štátmi americkými sa normalizujú. Tak to aspoň vyzerá po obnovení diplomatických stykov v roku 2014. Aký bude rok 2015? Skončí sa takmer 55-ročné embargo, ktoré Kubánci nazývajú el bloqueo?

Fotograf, pedagog a kurátor Matúš Zajac je jméno, které bytostně spojujeme s fotografií. Vystudoval pražskou FAMU a bratislavskou VŠVU, kde se plně věnoval sociální dokumentární fotografii v ateliéru prof. Luba Stacha. Studia ukončil v roce 2003. Šest roků působil na katedře žurnalistiky Katolické univerzity v Ružomberku. V současné době pedagogicky působí na katedře žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě a fotografuje pro magazín .týždeň. V roce 2011 vydal svou první autorskou knihu Podoby viery, na které pracoval dvacet let.

S trochou sebekritiky se přiznávám, že nijak intenzivně nesleduji francouzskou společensko-vědní literaturu. Částečně proto, že jsem se nikdy pořádně neučil francouzštinu a překladem se mnohé ztrácí. Částečně proto, že považuji francouzské společensko-vědní myšlení – přinejmenším od dob Francouzské revoluce v konci 18. století (konec konců, už i před ní byl merkantilista Colbert a colbertismus něco jiného než Adam Smith) – za prapříčinu dnešních problémů Evropy.

Priateľ, ktorý nedávno prvýkrát navštívil Kubu, sa ma spýtal, prečo vláda nezastaví nelegálnu distribúciu takzvaných audiovizuálnych balíčkov. „Stačí, aby zistili, kto ich robí a kto predáva a môžu to zastaviť,“ špekuloval predo mnou mladý muž. Pripomenula som mu dielo Fuenteovejuna od Lope de Vegu. Španielsky dramatik v troch dejstvách opisuje, ako sa mesto vzbúrilo proti zneužitiu moci. Vidiečania sa zjednotia proti nespravodlivosti a spolu sa chopia zodpovednosti za smrť miestneho despotu. „Kto zabil veliteľa? Fuenteovejuna, señor,” dozvedáme sa z divadla zlatého obdobia. A prenášame to do praxe aj dnes, minimálne vtedy, keď sťahujeme, kopírujeme a distribuujeme rôzne programy a dokumenty.

Chcem písať o neškodnej hlúposti, nie o vražednej – nie o tom, čo sa stane, keď primitívom zveríte protilietadlový systém BUK. Začnem letnou témou. Ale nakoniec dôjde aj na Západ a Východ. Skôr než Putinovo Lockerbie zrušilo letnú sezónu, žartovali české médiá na účet poslanca Stanislava Humla. Pán Huml je dopravný policajt, bývalý člen KSČ a potom iných strán, ktorý hrá veľmi potrebnú úlohu parlamentného hlupáka: ak nie je v lete o čom písať, stačí nastaviť mikrofón, a on už niečo capne. (Títo ľudia sú cenní – aj priemerní voliči si vďaka nim môžu pripadať bystrí.)

Sedím na terase hotela vysoko v albánskych horách, kam som vyrazil pár hodín po tom, ako sme odohrali koncert na Pohode. Tento ročník som festival videl vlastne iba z kokpitu lietadla, pretože som celé tri dni pilotoval vyhliadkové lety.

Balíček sociálnych a ekonomických opatrení, ktorý predstavil Smer na svojom sneme, naznačuje, že sa práve začala kampaň pred voľbami v roku 2016. Na druhej strane, nie všetko na zozname za štvrť miliardy eur ročne sa dá odbaviť ako populizmus.

„Bohatstvo neplynie z toho, že prepadneme majetky druhých, ale spočíva v tom, že dokážeme svoje vlastné majetky zhodnocovať,“ povedal Talleyrand v roku 1792.

Už od pádu říše římské se v západním světě vyskytují dva výrazné lidské typy, které ovlivňují společenské klima i politiku. Optimista a pesimista. Od konce nadšeného 19. století, které věřilo na zářné zítřky a všeobecný pokrok (přečtěte si verneovku), pesimistů, celkem pochopitelně, po katastrofě první velké války a vzhledem k děsivým genocidám totalitních hnědých i rudých režimů vale přibývalo a víry v pozitivní vývoj světa rapidně ubývalo.

Odchodem Petra Skoumala přišla naše populární hudba o významnou osobnost – tak nějak by se dal životaběh skladatele a muzikanta odbýt, naštěstí se ale jak jeho život, tak tvorba, jeho odkaz podobnému klišéovitému odbytí vzpírá. Petr Skoumal, který zemřel v neděli 28. září ve věku 76 let, nebyl přitom autorem jedné šarže, skládal jak písničky pro děti, tak rockové, zkomponoval řadu soundtracků, pro duo, jež tvořil s Janem Vodňanským, psal písně někdy kabaretní, jindy až hitové, jako hráč se na svých albech neomezoval na klavír, pracoval i s elektronikou, a tak bychom mohli pokračovat.