Minulý týden jsem v Londýně navštívil Churchillovo muzeum a místnosti, z nichž tento bývalý britský premiér řídil válečné operace. Jedná se o podzemní trakt pod budovami britské vlády ve Whitehall.

Skoro každé volby se v posledních letech zdají být osudové. Jako kdyby v nich šlo o všechno. Jako by měly být poslední. Slýcháme silná slova o bytí a nebytí národa. I teď, na Slovensku.

Absence doktrinářské ideologie není totéž jako absence idejí, natož politického programu. Politik v čele vlády by měl být lídr. Měl by vést, ne následovat nerealistické představy a sny svého lidu.

U Pirátů, v ministraně české vládní koalice, se odehrál miniskandál. Na návrh místopředsedy vlády Ivana Bartoše vyloučili Piráti ze svého vedení aktivistku Janu Michailidu.

Minulý týden televize CNN uspořádala diskuzní večer s Donaldem Trumpem, na který do auditoria pozvala jen jeho příznivce. Takzvaný Town Hall Meeting ozřejmil dilema, v němž se instituce hlavního proudu nyní nacházejí.

V amerických republikánských primárkách v roce 2016 těžil Donald Trump z fragmentace elektorátu. Něco podobného se může stát letos a také příští rok.

Zvýhodnění amerických černochů a Hispánců při přijímacím řízení na vysoké školy bylo postupně zavedeno od šedesátých let. Soud je správně zakázal.

Summit skončil, jak musel: Zelenskyj nedostal úplně jasný plán členství v Alianci, ale jeho diplomatický a politický tlak přinesl příslib více zbraní pro úspěšnou obranu své země.

Uprostřed informací o válce na Ukrajině, summitu NATO a dalším obvinění Donalda Trumpa poněkud zanikla zásadní zpráva, že městu Vídeň došla trpělivost se sdílenými elektrickými koloběžkami.

Mám vytipováno několik spisovatelů, jejichž svazky dlouhodobě sleduji v regálech knihkupectvích různých světových metropolí – v Londýně, Washingtonu, Bruselu, New Yorku, Paříži či Římě. Je to takový trochu světácký koníček. V posledním desetiletí znatelně ubylo Milana Kundery.