Býčí zápasy nejsou sport. Nikdy jím být neměly. Je to tragedie. Velká tragedie. Tragedií je smrt býka. Hraje se ve třech pevně stanovených aktech.

Marek Kerles je spravodajca Lidových novín na juhu Česka. Okrem toho, že sa skvelo vyzná vo všetkých zákrutách sporu o výrub či nevýrub kôrovcom postihnutých lesov v Šumavskom národnom parku, v zákutiach juhočeskej politiky, v Temelíne, v sporoch o značku Budvar a v ďalších témach, ktoré by mal ako juhočeský patriot a spravodajca veľkého denníka sídliaceho v Prahe ovládať, číta Marek Kerles aj rakúske noviny. Číta ich takmer denne a ja ho podozrievam z toho, že si ich azda za tými hranicami aj kupuje. V Rakúsku má veľa známych, od hornorakúskych politikov až po rakúskych vyhnancov z Česka a českých sociálnych demokratov vo Viedni.

Americký U.S. Steel predáva svoj košický kombinát. Po dvanástich rokoch sa tak končí jeden investičný príbeh. Slovensko z prítomnosti Američanov profitovalo. Otázne je, čo prinesie budúcnosť a zatiaľ neznámy nový majiteľ.

Do konca decembra môžete v klubových kinách po Slovensku zachytiť filmový Projekt 100, ponúkajúci jedenásť domácich a zahraničných filmov, ktoré by sme v rôznych slovenských multiplexoch videli veľmi ťažko, pretože sa vzpierajú rôznym jednorazovým trendom. Nič proti akčným filmom alebo komédiám na jedno použitie, no kto miluje film, nemal by si tieto snímky nechať ujsť.

Víkendový kongres Občanské demokratické strany nepřinesl skutečnou změnu, protože vzhledem k poměrům ve straně ani nemohl. ODS, zdá se, už překročila hranici, za níž se pud politické sebezáchovy přestává projevovat racionálními opatřeními proti zrychlujícímu se pádu. Místo nich nastupuje vzájemné obviňování uvnitř strany, útoky na koaliční partnery, či dokonce lamentování nad nepochopením ze strany voličů.

Vlani v lete sa mi snívalo o Vladimírovi Putinovi. Prebudil som sa, otriasol sa a dal som sa dokopy, vyšiel som z bytu a zamieril k výťahu. Mal staré, umelé tlačidlá zo sovietskej éry. Stlačil som prízemie. Až dolu.

A je to tady. Vypadá to, že po letech tahanic, diskusí a bojů se skutečně přiblížil okamžik, kdy část zemí Evropské unie učiní významný krok. A krok chybný.

„Neříkala sem to?“ prohlásila radostně moje kadeřnice, majitelka salónu a klausovka, „vyhraje Zeman. Už je to jasný.” „Vy by ste volila levičáka?” namítl jsem. „Vy politologisti taky houbelec něčemu rozumíte,” namítla teď ona. „Dyk vlád s Klausem a nekrad. Slušnej, rovnej chlap. Na zkorumpovanou politiku svý partaje se raděj vybod a sám znechuceně odešel a moh´se držet lizu. Nic si nenakrad. A pan prezident ho doporučil!”

Vydanie mohutných 600-stranových spomienok Salmana Rushdieho patrilo medzi literárne udalosti roku 2012. Pre ich autora to však nie je jednoznačné víťazstvo.