Mohol som tú skúsenosť získať aj za menej dramatických okolností, ale aj tak je prekvapivo dobrá. Bol som asi tak pred týždňom v domove seniorov (čo je coververzia domova dôchodcov) za svojou osemdesiatdeväťročnou babičkou. Nechcel a nemusel som sa úplne ponáhľať, v novinách sa začína v nedeľu až hodinku či dve popoludní, a tak som si povedal, že namiesto čakania na prímestský vlak sa preveziem na bicykli lesom a ešte sa zastavím na chvíľu doma.

„Ľudia ju stále počúvajú, ale dni, keď bola klasická hudba pociťovaná ako integrálna súčasť kultúrneho života, sú dávno za nami,“ píše v knihe Why Classical Music Still Matters americký muzikológ Lawrence Kramer. O tom, že z tohto tvrdenia stále existujú inšpirujúce výnimky, som sa presvedčil posledný augustový týždeň uprostred rakúskych hôr i za múrmi kláštora v Maďarsku.

Bytosti medzi opicou a levom pri modlitebných laviciach. „Partička“ deviatich veselých anjelov. Tieto a iné pozoruhodnosti objavil v interiéroch levočských chrámov jeden z našich najlepších fotografov Peter Župník. Jeho výstava v parku v Levoči sa nazýva Orbis pictus Leuchovia.

Ako bolo sľubované, tak aj je, žiadny podvod: aj toto leto odchádza pomaličky do zabudnutia, a hoci ja opäť očakávam búrku, chvalabohu, búrky niet. Ešte je aj pomerne teplo, aj trsy trávy sú ešte husté. A v lese satyrovia ešte stále naháňajú svoje nymfy.

Päť hviezdičiek pre päť albumov: King Crimson – Discipline (1981), Pražský výběr – Straka v hrsti (1988), Nick Cave and The Bad Seeds – Murder Ballads (1996), Prodigy – The Fat of the Land (1997), Gone in 60 Seconds – Soundtrack (2000).

napadlo mě při čtení o slovenské krizi. Pod Tatrami padla vláda, a to je větší bouřka než holandský a finský kompromis s euroskeptiky, které tamní vlády umí vtělit do politického procesu. Slovenská koaliční trojka, nepochybně zastrašená (stačí si přečíst tři týdny starý trapný rozhovor s financministrem Miklošem v českých lidovkách, kde chybu s přijetím eura nepřizná a Slováky straší), tohle neuměla, přestože možností měla několik. Natruc postavila všechno na hranu – a padla. Dobře ji tak, když je hloupá!

Zabývat se hloupostmi je jistě hloupost. Když ale hloupost pronášejí lidé inteligentní a dokonce relativně vzdělaní, tak to má pravděpodobně, pokud se nezbláznili, nějakou hlubší společenskou příčinu, která stojí za úvahu. Často jde ovšem jen o slovesný výron, podebraný emocí, tak jako ten, na nějž jsem několikrát v souvislosti s eurokrizí nedávno narazil.

Emil, nič sa nedeje, je to nuda, aj Pajdušáková je nejaká bez nálady, povedala mi, že to babie leto ju ubíja a ja som jej povedal, že mňa naopak, mňa upokojuje, všetko je také červenkasté, zvlášť to lístie na stromoch, a to slniečko je sympatické, mierne, a nie také agresívne ako v lete,

Prekvapenie uprostred slovenskej panorámy: nad oravskou obcou Klin, na vrchu Grapa, stojí socha Ježiša Krista. Niekoľkometrový Ježiš je kópiou toho známejšieho a väčšieho z Ria de Janeiro.

V médiích a politice se zabydlel pejorativní pojem „nepřizpůsobiví“. V konkrétnější rovině se tím míní lidé, kteří neplatí nájmy, dlouhodobě nepracují.