Každý rok uprostred januára sa v holandskom meste Groningen koná festival a konferencia s názvom Eurosonic Noorderslag. V miestnych kluboch tento rok vystúpilo 293 európskych kapiel, v konferenčnom centre De Oosterpoort sa stretlo 3 000 hudobných profesionálov. Zaujímavé to bolo.

V osemdesiatke patrí k veteránom studenej vojny i literatúry. Dedič odkazu Grahama Greena, a jeden z mála autorov špionážnych trilerov, ktorý to, o čom píše, zažil. Očakávalo sa, že vydá posledné dielo a pokojne sa odovzdá dôchodku. John le Carré však opäť zamiešal karty.

Rok 2012 má velkou šanci ocitnout se v dějinách po boku jiných zlomových let modernity, jako byly naposledy roky 1968 a 1989.

Nikdy bych nevěřil, že se opět vrátí. Oni, místodržitelé nehybné moci, historičtí deterministé a budovatelé z povolání, kteří nás už kdysi v jiném světě tolik natrápili. „Budují novou identitu a pašují dějinami své kolektivní já, vtlačují se do ní, ztotožňují ji s tím, co už mají – status quo – a tvrdí tautologicky, co nejsme my, to neexistuje, ba co hůř, ani být nesmí a nebude.“ Takhle to o nich kdysi napsal nedávno zesnulý básník a můj dávný mentor, učitel a kolega, Jiří Gruša.

Keď Michal Kaščák prišiel s nápadom zorganizovať na trenčianskom výstavisku festival na konci novembra, jednou rukou som mu dával „palec hore“ a druhou som si ťukal na čelo.

Túto otázku má Sinéad O'Connor dávno zodpovedanú, no predsa si ju svojím najnovším albumom How About I Be Me (And You Be You) znovu kladie.

Ozval se kolega s nápadem, abych napsal něco o kultuře staroslavného města Prahy. Kultura? Zabzučelo mi v hlavě. Cožpak máme dnes nějakou kulturu?

Převážná většina českých reakcí na jednoznačné vítězství sociálně demokratické strany Směr na Slovensku, které umožní jejímu předsedovi Robertu Ficovi zformovat jednobarevnou vládu, se nese v katastrofickém duchu.