Prekvapenie uprostred slovenskej panorámy: nad oravskou obcou Klin, na vrchu Grapa, stojí socha Ježiša Krista. Niekoľkometrový Ježiš je kópiou toho známejšieho a väčšieho z Ria de Janeiro.

V médiích a politice se zabydlel pejorativní pojem „nepřizpůsobiví“. V konkrétnější rovině se tím míní lidé, kteří neplatí nájmy, dlouhodobě nepracují.

Svět nikdy nebude dostatečně vděčný třem velkým mužům 20. století, kteří porazili komunismus. Ano, ten neuchopitelný triumvirát lidského ducha zná v naší civilizaci snad každý – politik, papež a pisatel, prezident Ronald Reagan, Jan Pavel II. a Alexandr Solženicyn. Avšak za nimi v rozmazané dálce se skrývá ještě jeden vítěz, ještě jedna poněkud nezřetelná osoba, postava beze jména a bez tváře: mudžahedín.

Tak ako jeho nedeľné zatknutie v New Yorku v máji, aj jeho návrat v nedeľu 4. septembra sa rýchlo stal „udalosťou víkendu“. Oslobodený bývalý šéf Medzinárodného menového fondu Dominique Strauss Kahn rýchlo ukradol pozornosť (nielen) domácich médií, ktorá sa točila okolo príprav primárok v klube socialistov.

Jedného dňa sa prebudíte a zrazu máte na konte desaťkrát viac peňazí. Dobrý pocit, však? Skutočnosť je taká, že na vašom študijnom jazykovom konte je pravdepodobne desaťkrát viac položiek, ako sa nazdávate. A to vďaka technickému pokroku, ktorý len potrebujete naplno využiť.

Oliver Andrássy se v tomhle časopise pozastavuje nad zdánlivou nepříčetností europolitiků a zcela mrzoutsky dokládá, že za vše může většinová demokracie blbců, protože chudáci politici, mají-li uspět, tak se musí podprůměru přizpůsobit. Nevím, nevím.

Len si tak leží na brehu, občas sa zavlní. Záujem o ňu je mimoriadny, najmä v lete, keď sa slní. Vtedy sa predáva jedna radosť. Liptovská Mara (1975).

Áno, je tu. Tak esemeskovali v stredu ráno novinári spred luxemburského hotela de Bourgogne. Len táto jednoduchá správa stačila na spustenie paniky na svetových burzách. Na dvere šéfa euroskupiny Jean-Claude Junckera totiž o desiatej ráno zaklopal taliansky minister financií Giulio Tremonti.

Nórsko sa mi až dosiaľ spájalo predovšetkým s bizarnou extrémnou black metalovou scénou, ktorá v deväťdesiatych rokoch prešla od slov k činom a z v zásade neškodného estetického extrému urobila patologickú realitu. Vypaľovanie kostolov, ničenie cintorínov, vraždy, zlo, zvrátené nesystémové Zlo, ktoré nie je umierneným satanistickým „kontra-kultúrnym“ opozitom dobra, ale jeho popretím. Zlo bez srandy La Veyovského naivno-filozofického rozmeru, zlo, ktoré treba brať vážne.

Nad pádem mediálního magnáta Ruperta Murdocha (80) se píší v Anglii i v Americe rozradostněné levicové a poněkud předčasné nekrology, jeho rodinný koncern ztratil jeden bulvární nedělník a nezískal padesátiprocentní podíl v BSkyB, třetí nejsledovanější televizi (má 39 %), což měl před skandálem téměř jisté.