„Ľudia ju stále počúvajú, ale dni, keď bola klasická hudba pociťovaná ako integrálna súčasť kultúrneho života, sú dávno za nami,“ píše v knihe Why Classical Music Still Matters americký muzikológ Lawrence Kramer. O tom, že z tohto tvrdenia stále existujú inšpirujúce výnimky, som sa presvedčil posledný augustový týždeň uprostred rakúskych hôr i za múrmi kláštora v Maďarsku.

Bytosti medzi opicou a levom pri modlitebných laviciach. „Partička“ deviatich veselých anjelov. Tieto a iné pozoruhodnosti objavil v interiéroch levočských chrámov jeden z našich najlepších fotografov Peter Župník. Jeho výstava v parku v Levoči sa nazýva Orbis pictus Leuchovia.

Ako bolo sľubované, tak aj je, žiadny podvod: aj toto leto odchádza pomaličky do zabudnutia, a hoci ja opäť očakávam búrku, chvalabohu, búrky niet. Ešte je aj pomerne teplo, aj trsy trávy sú ešte husté. A v lese satyrovia ešte stále naháňajú svoje nymfy.

Päť hviezdičiek pre päť albumov: King Crimson – Discipline (1981), Pražský výběr – Straka v hrsti (1988), Nick Cave and The Bad Seeds – Murder Ballads (1996), Prodigy – The Fat of the Land (1997), Gone in 60 Seconds – Soundtrack (2000).

napadlo mě při čtení o slovenské krizi. Pod Tatrami padla vláda, a to je větší bouřka než holandský a finský kompromis s euroskeptiky, které tamní vlády umí vtělit do politického procesu. Slovenská koaliční trojka, nepochybně zastrašená (stačí si přečíst tři týdny starý trapný rozhovor s financministrem Miklošem v českých lidovkách, kde chybu s přijetím eura nepřizná a Slováky straší), tohle neuměla, přestože možností měla několik. Natruc postavila všechno na hranu – a padla. Dobře ji tak, když je hloupá!

Zabývat se hloupostmi je jistě hloupost. Když ale hloupost pronášejí lidé inteligentní a dokonce relativně vzdělaní, tak to má pravděpodobně, pokud se nezbláznili, nějakou hlubší společenskou příčinu, která stojí za úvahu. Často jde ovšem jen o slovesný výron, podebraný emocí, tak jako ten, na nějž jsem několikrát v souvislosti s eurokrizí nedávno narazil.

Emil, nič sa nedeje, je to nuda, aj Pajdušáková je nejaká bez nálady, povedala mi, že to babie leto ju ubíja a ja som jej povedal, že mňa naopak, mňa upokojuje, všetko je také červenkasté, zvlášť to lístie na stromoch, a to slniečko je sympatické, mierne, a nie také agresívne ako v lete,

Prekvapenie uprostred slovenskej panorámy: nad oravskou obcou Klin, na vrchu Grapa, stojí socha Ježiša Krista. Niekoľkometrový Ježiš je kópiou toho známejšieho a väčšieho z Ria de Janeiro.

V médiích a politice se zabydlel pejorativní pojem „nepřizpůsobiví“. V konkrétnější rovině se tím míní lidé, kteří neplatí nájmy, dlouhodobě nepracují.

Svět nikdy nebude dostatečně vděčný třem velkým mužům 20. století, kteří porazili komunismus. Ano, ten neuchopitelný triumvirát lidského ducha zná v naší civilizaci snad každý – politik, papež a pisatel, prezident Ronald Reagan, Jan Pavel II. a Alexandr Solženicyn. Avšak za nimi v rozmazané dálce se skrývá ještě jeden vítěz, ještě jedna poněkud nezřetelná osoba, postava beze jména a bez tváře: mudžahedín.