Zabývat se hloupostmi je jistě hloupost. Když ale hloupost pronášejí lidé inteligentní a dokonce relativně vzdělaní, tak to má pravděpodobně, pokud se nezbláznili, nějakou hlubší společenskou příčinu, která stojí za úvahu. Často jde ovšem jen o slovesný výron, podebraný emocí, tak jako ten, na nějž jsem několikrát v souvislosti s eurokrizí nedávno narazil.

Emil, nič sa nedeje, je to nuda, aj Pajdušáková je nejaká bez nálady, povedala mi, že to babie leto ju ubíja a ja som jej povedal, že mňa naopak, mňa upokojuje, všetko je také červenkasté, zvlášť to lístie na stromoch, a to slniečko je sympatické, mierne, a nie také agresívne ako v lete,

Prekvapenie uprostred slovenskej panorámy: nad oravskou obcou Klin, na vrchu Grapa, stojí socha Ježiša Krista. Niekoľkometrový Ježiš je kópiou toho známejšieho a väčšieho z Ria de Janeiro.

V médiích a politice se zabydlel pejorativní pojem „nepřizpůsobiví“. V konkrétnější rovině se tím míní lidé, kteří neplatí nájmy, dlouhodobě nepracují.

Svět nikdy nebude dostatečně vděčný třem velkým mužům 20. století, kteří porazili komunismus. Ano, ten neuchopitelný triumvirát lidského ducha zná v naší civilizaci snad každý – politik, papež a pisatel, prezident Ronald Reagan, Jan Pavel II. a Alexandr Solženicyn. Avšak za nimi v rozmazané dálce se skrývá ještě jeden vítěz, ještě jedna poněkud nezřetelná osoba, postava beze jména a bez tváře: mudžahedín.

Tak ako jeho nedeľné zatknutie v New Yorku v máji, aj jeho návrat v nedeľu 4. septembra sa rýchlo stal „udalosťou víkendu“. Oslobodený bývalý šéf Medzinárodného menového fondu Dominique Strauss Kahn rýchlo ukradol pozornosť (nielen) domácich médií, ktorá sa točila okolo príprav primárok v klube socialistov.

Jedného dňa sa prebudíte a zrazu máte na konte desaťkrát viac peňazí. Dobrý pocit, však? Skutočnosť je taká, že na vašom študijnom jazykovom konte je pravdepodobne desaťkrát viac položiek, ako sa nazdávate. A to vďaka technickému pokroku, ktorý len potrebujete naplno využiť.

Oliver Andrássy se v tomhle časopise pozastavuje nad zdánlivou nepříčetností europolitiků a zcela mrzoutsky dokládá, že za vše může většinová demokracie blbců, protože chudáci politici, mají-li uspět, tak se musí podprůměru přizpůsobit. Nevím, nevím.

Len si tak leží na brehu, občas sa zavlní. Záujem o ňu je mimoriadny, najmä v lete, keď sa slní. Vtedy sa predáva jedna radosť. Liptovská Mara (1975).

Áno, je tu. Tak esemeskovali v stredu ráno novinári spred luxemburského hotela de Bourgogne. Len táto jednoduchá správa stačila na spustenie paniky na svetových burzách. Na dvere šéfa euroskupiny Jean-Claude Junckera totiž o desiatej ráno zaklopal taliansky minister financií Giulio Tremonti.