Tak opět po roce radostně do Buchlovic na tradiční festival vína a literární seminář. Co je to však letos za nápad mluvit o víně a deficitu? A je víno opravdu věc tak samozřejmá, jak si pořadatelé zřejmě představují, když má tolik nepřátel? Kupříkladu takový abstinent víno chápe jen jako nebezpečnou drogu, které se vyhýbá. Ve stejném předsudku žije i muslim, považuje víno za al – ko – hol, rozdíl mezi vínem a spiritusem nikdy nepoznal, a proto i on soudí, že víno je droga a nikoli nápoj, podobně jako alkoholik, který se chce co nejrychleji opít. „Kdo však nenávidí víno, hřeší, přestože je to hřích bezejmenný,“ říká Tomáš Akvinský, víno je přece nápoj sakrální. Češi na rozdíl od Moravanů na tom také nejsou nejlépe. Pijí převážně únavný studený, ospalý a trudnomyslný nápoj. Aby ne, když jim v mládí servírovali náhražky – Pražský výběr, Ostravský kahan, Svíčku a dnes krabicové víno z Čile nebo z Moravské vinařské oblasti. Ví snad někdo, kde se nachází ona moravská oblast?

Evropská společnost trpí odedávna podivnou zálibou v předvídání neznámé budoucnosti. Zatímco ale současníky Julia Verna ještě fascinoval technický vývoj a budoucnost si představovali v optimistických pokrokových barvách, dnešní přesycená znuděná a pečovatelským státem chráněná společnost se budoucnosti děsí.

„Ale jestli jsem se za ty roky něco naučila, pak je to tohle: člověk nikdy nemůže utéct. Nikdy. Jediný způsob, jak se dostat pryč, je zůstat, kde jste,” hovorí Oskarova sestra Lola a hovorí to za všetkých hrdinov a antihrdinov zvláštneho „historického románu” Junota Díaza.

S odchádzajúcim letom je v bytoch čoraz menej denného svetla a nastáva aj zmena teplôt. Preto treba zmeniť aj starostlivosť o kvety v našich domácnostiach. Nechajte si poradiť, ako postupovať pri ich polievaní, rosení, rozmnožovaní či presádzaní.

„Chceme-li usmerňovať vývoj, musíme predovšetkým upustiť od individualizmu a

Je to jeden z mála ľudí, ktorý si aj dnes stojí za svojím písaným a tiež hovoreným slovom. Celý život sú mu vlastné „neodškriepiteľné morálne postoje, noblesné európske myslenie, pokorné vlastenectvo a kresťanstvo“, ako o ňom povedal jeho priateľ Pavel Tigrid.

Jsem ve střehu. Už popáté. Jako každý, kdo má rád hudbu a příběhy jejích aktérů. Kdo chce vědět víc, než jen slyšet. Kdo chce vystopovat hudbu očima. Kdo chce nahlédnout za oponu rozhraní, které vede mezi imidž a obyčejným životem.

„Musíme byť veľmi všímaví, čo nám chce táto krajina povedať,“ povedal Benedikt XVI. počas letu do Prahy v jednom interview. A zdá sa, že aspoň na jednu zaujímavú vec upozornil. Hoci si už samotní Česi zvykli o sebe hovoriť ako o najateistickejšej krajine Európy, dokonca v tom videli kus svojej identity, Benediktova návšteva im mala ukázať, že to nie je až také jednoznačné.

Čakali sme búrlivého bohéma, prišiel plachý muž, ktorý radšej počúva ako hovorí. Jeho knihy sú akýmsi zaklínaním: píše o krutom, skorumpovanom Rusku, v ktorom mocipáni vládnu pevnou rukou, dúfajúc, že keď to napíše, v skutočnosti sa to nestane. Má rád Led Zeppelin a Wagnerove opery. Rusko je podľa neho unikátne tým, že stojí na ľade. Patrí medzi najznámejších ruských spisovateľov. Vladimír Sorokin.