Belgicko je po voľbách a má problém. Víťaz volieb Bart de Wever totiž v Belgicko neverí. Stačí to na to, aby sa tento štát rozpadol?

V jednom rozhovoru Dylan poznamenal, že jeho přístup k tvorbě není profesionální, ale spíše konfesionální - a nemyslel tím své vyznavačské období, kdy se představil světu jako znovuzrozený fundamentalistický křesťan. Co tím tedy myslel? Že nepíše na objednávku. Že je vždy nějak spojen s tím, o čem píše. Že není pouhý řemeslník.

„Já teprv krátký čas tu jsem a přicházím s úctou a respektem, poznati muže, mluviti s mužem jenž nejvíce prý se pyšniti můžem. (...) A ve všem tom, co u vás kdy se zvalo hříchem či zkázou, zkrátka zlem, tam já v svém pravém živlu jsem.“

Trikrát o tom, čo Francúzsko miluje a čo nie. Niekde sa euro neteší obľube a stále sa platí frankmi, inde zase nehovoria po francúzsky, a to veru nie je diplomatické. Navyše mládež tvrdohlavo používa anglicizmy a nechce eblablovať.

Tak opět po roce radostně do Buchlovic na tradiční festival vína a literární seminář. Co je to však letos za nápad mluvit o víně a deficitu? A je víno opravdu věc tak samozřejmá, jak si pořadatelé zřejmě představují, když má tolik nepřátel? Kupříkladu takový abstinent víno chápe jen jako nebezpečnou drogu, které se vyhýbá. Ve stejném předsudku žije i muslim, považuje víno za al – ko – hol, rozdíl mezi vínem a spiritusem nikdy nepoznal, a proto i on soudí, že víno je droga a nikoli nápoj, podobně jako alkoholik, který se chce co nejrychleji opít. „Kdo však nenávidí víno, hřeší, přestože je to hřích bezejmenný,“ říká Tomáš Akvinský, víno je přece nápoj sakrální. Češi na rozdíl od Moravanů na tom také nejsou nejlépe. Pijí převážně únavný studený, ospalý a trudnomyslný nápoj. Aby ne, když jim v mládí servírovali náhražky – Pražský výběr, Ostravský kahan, Svíčku a dnes krabicové víno z Čile nebo z Moravské vinařské oblasti. Ví snad někdo, kde se nachází ona moravská oblast?

Evropská společnost trpí odedávna podivnou zálibou v předvídání neznámé budoucnosti. Zatímco ale současníky Julia Verna ještě fascinoval technický vývoj a budoucnost si představovali v optimistických pokrokových barvách, dnešní přesycená znuděná a pečovatelským státem chráněná společnost se budoucnosti děsí.

„Ale jestli jsem se za ty roky něco naučila, pak je to tohle: člověk nikdy nemůže utéct. Nikdy. Jediný způsob, jak se dostat pryč, je zůstat, kde jste,” hovorí Oskarova sestra Lola a hovorí to za všetkých hrdinov a antihrdinov zvláštneho „historického románu” Junota Díaza.

S odchádzajúcim letom je v bytoch čoraz menej denného svetla a nastáva aj zmena teplôt. Preto treba zmeniť aj starostlivosť o kvety v našich domácnostiach. Nechajte si poradiť, ako postupovať pri ich polievaní, rosení, rozmnožovaní či presádzaní.

„Chceme-li usmerňovať vývoj, musíme predovšetkým upustiť od individualizmu a