Podle dopisu bývalého kontrolora agentury se znovu objevují úplatky ve výši 5 až 20 procent za přidělení dotací.

Před 55 lety se na malém britském ostrově odehrála hudební událost, která přepsala dějiny rocku – a zároveň ukázala limity obřích open-air akcí.

Pokud bychom hledali člověka, který i vlivem rodinné historie, důkladného studia archivů a svou publicistickou prací dokonale pochopil Rusko, těžko bychom našli lepší jméno než Vladimír Bystrov. Muž, který věděl, jak a proč je Rusko nebezpečné, se narodil před 90 lety, zemřel před 15 lety a 80 let po válce by se asi hodně divil, jak se tady o některých aspektech naší historie debatuje.

Francúzska cukrárina je hotová veda. Pri pohľade do niektorých príprav má človek pocit, že zablúdil skôr do laboratória než do svätyne gurmánskych slastí. A to názvoslovie! Kto sa má v tých pojmoch vyznať? A aký je medzi tými všetkými krémami rozdiel?

Svět, ovládaný od devatenáctého století snem o demokracii, je ve zmatku. Desítky univerzit a stovky autorů se horečnatě snaží najít vysvětlení, proč právě ve chvíli, kdy demokratický svět zažívá největší hmotný a kulturní rozkvět v historii, začaly kolabovat ústavní zvyklosti, držící celost systému politické demokracie pohromadě a považované až dosud za nedotknutelné.

Podle analytika a zvláštního zpravodaje deníku Kyiv Post Jasona K. Smarta se v Rusku odehrává bezprecedentní mocenský boj, který může otřást samotnými základy Putinova režimu. Ve svém komentáři na YouTube Smart upozorňuje, že situace se zhoršuje nejen kvůli vojenským neúspěchům na frontě a dopadům ukrajinských útoků, ale především kvůli rozkladu uvnitř samotného Kremlu.

Keby bolo prirodzené ticho zvieraťom, mohli by sme ho priradiť do červeného zoznamu ohrozených druhov. Keby bolo ticho na predaj, stalo by sa obľúbenou komoditou spisovateľov spirituálnych a meditačných kníh. Keď ticho máme, vnímame ho skoro všetci. V rozhovoroch, keď stojí reč, v kaviarni, kde zhodou okolností práve nehrá hudba alebo aj všetkým známe, metaforicky i doslovne, ticho pred búrkou. Vnímame ho však aj lapení do siete akustického smogu?

Česká politická reprezentace provozuje už tradičně zvláštní hru, která spočívá v tom, že česká veřejnost je ráda obelhávána. Jde o postoj, který se tu dědí už několik generací. Mám na mysli mlžení v otázkách zahraniční politiky, přičemž pokaždé, když se tak stalo, následovala katastrofa s velmi bolestivými a dlouhodobými následky. Dělo se to v roce 1938, 1948 i 1968, poněkud také v roce 1989. A stejné je to i nyní, ve volebním roce 2025, kdy je Česká republika konfrontována s fatálním ohrožením nejen ze strany fašistického Ruska.

„Ahoj, Jaroslave, chybíš nám. Máme tě rádi,“ čte Jaroslav Halajčík z dopisu, který mu poslala na západ Ukrajiny jeho rodina. Odmlčí se, zvedá oči od papíru a překládá ho. „Dál už je to osobní,“ nechce ve čtení pokračovat. „Ještě pusu mi posílá,“ jásá 36letý Slovák. Jaroslav Halajčík je prvním občanem členského státu Evropské unie, který se dostal do zajetí na Ukrajině, když bojoval na straně Ruska.

Uprostřed měsíce srpna se ve Spojených státech amerických odehrála dvě významná mezinárodní setkání. Nejdříve 15. srpna na půdě americké vojenské základny v aljašském Anchorage mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským vůdcem Vladimirem Putinem. Pouhé čtyři dny poté už se Trump, tentokrát přímo na půdě Bílého domu, sešel nejen s hlavou ukrajinského státu Volodymyrem Zelenským, ale také s lídry důležitých evropských zemí. Po delší době se tedy hned dvakrát o ukrajinské tragédii nerozhodovalo jenom na polích válečných, nýbrž také u alespoň symbolicky kulatých stolů.