Pred dvoma rokmi Česká národná banka výrazne oslabila kurz koruny k euru a tak ho stále drží. Pomohla tým oživiť hospodárstvo.

Pred minulotýždňovým vyhlásením Ceny za ekonomické vedy, ktorú udeľuje švédska centrálna banka, sa v Guardiane objavil ďalší z článkov, spochybňujúcich ekonómiu ako vedu. Právom?

„Ve škole nás zkoušeli z antiky latiny/a jiných nepotřebných věcí/neučili nás jak se chovat/v koncentračním táboře/vyměnil bych jedničku ze zeměpisu/za schopnost krást brambory/všechno co vím je tu nepotřebné/nebo chápané úplně jinak/lékařů je třeba se obávat/kriminálníci plní roli nadřízených/s inteligencí se tu člověk musí skrývat/jako s nenapsaným úkolem/neustále nastavujeme druhou tvář/celí jsme utvoření z druhé tváře“... 

Zásadní výzva pro EÚ teprve přijde. Ve světle krize uprchlické a zase jen dočasně uhašené krize řecké to může působit jako přehánění, ale Evropu naplno prověří až britské referendum.

Spotrebné úvery sú dostupnejšie ako kedykoľvek predtým. Práve teraz prichádza Poštová banka s Štartovacou pôžičkou, ktorá je ako jediná na trhu s nulovým úrokom a bez poplatkov.

Kým na Slovensku niektorí žijú v dobe kešu, inde prebieha útok na hotovosť. V USA sa diskutuje o zrušení stodolárovky, Európska centrálna banka zrušila produkciu päťstovky.

Centrální banky ve vyspělém světě mají v posledních letech jedno společné. Jsou pro širokou veřejnost terčem kritiky a zdrojem frustrace. Jak už jsem na tomto místě psal, je to kritika často plytká a nekonstruktivní.

Opakovaně se mě někdo ptá, kde by mohl vzniknout plán na reformu současného peněžního systému. Nejvíc se ptají ti, kteří mají potíž s politikou centrálních bank vyspělého světa po roce 2008.

Tie obrazy ma vždy fascinovali. Machule, haky-baky, plátna pofŕkané farbou a bohviečím, čo na ne Pollock povylieval. Potom prišiel alkohol, jazda autom a smrť vo veku 44 rokov.

Jedna z postáv nositeľky Nobelovej ceny za literatúru Svetlany Alexijevičovej v knihe Doba z druhé ruky na strane 138 povie: „Komunizmus je jako prohibice: Myšlenka je to pěkná, ale nefunguje.“ Čosi z tejto krátkej, ale hlbokej úvahy sa zrkadlí aj v najnovšom filme Thomasa Vinterberga Komúna.