Uprostřed měsíce srpna se ve Spojených státech amerických odehrála dvě významná mezinárodní setkání. Nejdříve 15. srpna na půdě americké vojenské základny v aljašském Anchorage mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským vůdcem Vladimirem Putinem. Pouhé čtyři dny poté už se Trump, tentokrát přímo na půdě Bílého domu, sešel nejen s hlavou ukrajinského státu Volodymyrem Zelenským, ale také s lídry důležitých evropských zemí. Po delší době se tedy hned dvakrát o ukrajinské tragédii nerozhodovalo jenom na polích válečných, nýbrž také u alespoň symbolicky kulatých stolů.

Fínsky prezident Alexander Stubb zas vyzdvihol, že za posledné dva týždne sa v rámci snáh o ukončenie vojny na Ukrajine dosiahol väčší pokrok než za predchádzajúceho tri a pol roka.

V Kremlu je jasně patrná zvyšující se panika, protože Rusku docházejí „karty k pokračování hry“, a právě v tuto chvíli USA začínají „utahovat šrouby“ a Evropa je jim velmi nápomocná. Putin se navíc kvůli zhoršující se ekonomické, ale i politické situaci stále více obává převratu, který by se tentokrát, na rozdíl od pokusu Jevgenije Prigožina, již mohl podařit. Píše to britský deník The Telegraph.

„Rusko má po staletí problém, že přesně neví, kde začíná a kde končí.“ Toto tvrzení Václava Havla se zdá být v naší době snad ještě aktuálnější než v devadesátých letech. K Havlovu odkazu se člověk může stavět jakkoli, ale nelze přehlížet, že se Rusko dnes opět snaží „nahmatat“ své hranice.

Prvé lety s výhľadom na nedokončenú diaľnicu má maďarská spoločnosť ponúknuť už koncom novembra. So štedrou štátnou dotáciou, na ktorú sa zložíme všetci.

Existuje jeden spolehlivý způsob, jak prokázat, že kremelský režim ovládající Rusko lže. Stačí vzít výroky jeho představitelů v různých dobách a podívat se, jestli si neodporují. Na to není potřeba dělat velké pátrání, stačí neztratit paměť. Na prvním místě je samozřejmě lhaní vůdce Vladimira Putina. Ten navykládal řadu věcí, které prostě nemohou být pravdivé současně.

Najstarší festival aj tento rok zaradil do svojho programu slovenský film. Po Petrovi Kerekesovi, Ivanovi Ostrochovskom či Pavlovi Pekarčíkovi uviedla v Benátkach svoju novinku Otec scenáristka a režisérka Tereza Nvotová.

„Česko je maják svobody médií ve střední Evropě. Teď mu hrozí, že zhasne.“ Takto varuje Pavol Szalai, šéf nově otevřené pobočky Reportérů bez hranic (RSF) v Praze, což je mezinárodní nezisková organizace, která sleduje útoky na novináře, dokumentuje cenzuru a poskytuje praktickou podporu ohroženým žurnalistům. „Praha je domovem mnoha exilových novinářů z Ruska, Běloruska i Maďarska. Je to město, které se stalo útočištěm pro svobodnou žurnalistiku. A právě proto nás návrh na zestátnění veřejnoprávních médií znepokojuje – protože hrozí, že ten maják zhasne.“

Každý Čech, který se silně identifikuje se svobodnou polistopadovou cestou naší země, má momentálně důvod k hlubokému smutku a frustraci. Zvolení vůdce okrajové radikálně protizápadní strany do čela poslanecké sněmovny je černým dnem v novodobé historii národa a nebezpečným mezníkem.

Na iné letiská bolo presmerovaných najmenej 15 letov, uvádza sa v príspevku služby FlightRadar na sieti X.