Vraj je národným jedlom Bieloruska. Nebyť bryndzových halušiek, určite by sa stala jedným z horúcich kandidátov aj na to naše. Niekde ju volajú zemiaková baba, niekde haruľa a inde zas celkom obyčajne – zemiaková placka.

Dlhé roky hovorí o transparentnosti, finančnej gramotnosti či potrebe pokory vo finančníctve. No banka, v ktorej pôsobí, musela tento rok veľa vysvetľovať. Člen Predstavenstva Privatbanky Miron Zelina.

Rozhovor so starostom Orahovice v južnom Srbsku Fadilom Azizim o prostredí, z ktorého pochádza Baki Sadiki.

Po téměř třiadvaceti letech budování demokracie, coby jen jakési odmocniny trhu, kdy byl stát chápán jako přítěž svobodné společnosti, máme stát, který je v mnoha ohledech nebezpečím pro společnost.

Většina komentátorů se shoduje: Miloš Zeman vyhrál prezidentské volby mimo jiné i proto, že na protivníka vytáhl tzv. národoveckou kartu Benešových prezidentských dekretů o poválečném vyhnání českých Němců, na kterou jeho odpůrce neuměl takticky odpovědět. V demagogickém souboji kandidátů nestačilo prohlásit, že jsou dekrety mrtvé a obavy o navrácený majetek liché, že to jen z dnešního pohledu se jeví Beneš jako zločinec, protože v kontextu světové války bylo vše jinak. Bylo třeba odpovědět bez vytáček: pane kolego, máme oba na věc naprosto stejný názor, vyhnání bylo historicky nevyhnutelné, soužití Čechů a Němců nemožné, postupimskou dohodou odsouhlasené a tudíž naprosto politicky i morálně v pořádku. To ovšem aristokratický duch tvrdit nemohl, protože si navzdory pokušení relativizovat morálku vlastně nic takového nemyslí a kdoví, co na to téma mnohokrát veřejně tvrdil v Rakousku.

Krach všetkých troch islandských bánk v jeseni 2008 sa stal jedným z prvých míľnikov svetovej ekonomickej krízy. Ako sa darí ostrovnej krajine o 5 rokov neskôr?

Kauza extradície a omilostenia azerbajdžanského dôstojníka Ramila Safarova, ktorý v roku 2004 počas kurzu angličtiny v Budapešti v rámci programu Partnerstvo za mier zavraždil svojho arménskeho kolegu v spánku, je oveľa viac problémom Európy ako Baku, aj keď oficiálne stanoviská EÚ tvrdia niečo iné.

Diskusia o úlohe bánk v prebiehajúcej európskej dlhovej kríze je taká emotívna ako kríza samotná. S mnohými faktmi sa však narába veľmi voľne a niekedy dokonca v opačnom význame, než čomu zodpovedá skutočnosť.

V divoké vřavě, kterou čeští sociální demokraté svou nacionálně socialistickou plakátovou kampaní rozproudili kolem zákona o částečné restituci a postupné finanční odluce církví od státu, nemá věcná a rozumná argumentace nejmenší naději. Socdemokraté poškozeni úplatkářskou aférou svého hejtmana Davida Ratha a z nedostatku volitelného programu – těžko slibovat natož prosazovat další výhody sociálního státu v ekonomické recesi – vsadili na české ahistorické protiřímské zaujetí. Nepochybně jejich manažeři uvažovali: jsme v recesi a církev chce peníze, a vyčíslili si, že je 80 procent populace proti. A tak na plakátě chamtivá ruka preláta s briliantovým prstenem přijímá 134 restitučních miliard. To bude v převážně světském prostředí českých zemí bomba.

Nikdy by som nepovedal, že napíšem to, čo teraz. Vyrastal som v komunizme, ktorý odsudzoval západné banky, čo bolo dôkazom toho, že sú ok. No predovšetkým, banky sú potrebou zdravého trhu. Ale nedá sa inak.