Média musí být nepochybně kritická vůči každé vládě, musí její činy poměřovat tradiční morálkou a přízemním realismem, jinak bychom rezignovali na zlepšování světa a politici by nás brzy přivedli svými nápady a korupcí na mizinu. Někdy mám však dojem, že je dnešní komentariát všude v Evropě (bez ohledu na politický předsudek) naprosto jednotný ve svém pesimismu a negativismu. Jinými slovy – až na malé výjimky není loajální vůči městu a reálnému světu a dokonce ani vůči sobě, jako by se divil, že jsme ještě nespáchali sebevraždu.

Pod Kaukazom to opäť vrie. Azerbajdžan sa Náhornému Karabachu vyhráža treťou vojnou po sedemnástich rokoch. Rokovania pod záštitou Ruska, Spojených štátov a Francúzska o budúcnosti nikým neuznaného štátu podľa Baku nikam nevedú.

Žádný výrok Margarety Thatcherové nezpůsobil takový poprask, jako „žádná společnost neexistuje, existují jen individuální muži, ženy a také rodiny…“

Centrálne banky začínajú vystupovať z tieňa verejného nezáujmu. Najmä Fed čaká veľa vysvetľovania.

Emil, urobil som fór a minulý týždeň som nahovoril tú starú komunistku z nášho starobinca na veľkú prču. Prišiel som za ňou, v obleku a s kravatou, červenou, zaklopal som na jej dvere, otvorila pozvala ma ďalej, a keď som jej dal snežienky, mal som ich vo vrecku saka, možno si myslela, že ju chcem požiadať o ruku, lebo v očiach mala nádej. A potom trochu, ale len trochu sklamania, keď som jej navrhol, aby sme v starobinci oslávili šesťdesiate tretie výročie februárových udalostí.

Další konference eurozóny, další odklad eurokrize. A samozřejmě, i další německé nasazení mučících nástrojů na bankrotující státy. Portugalsko, aby se ještě chvíli udrželo bez pomoci Unie, raději předem ohlásilo další omezení státních výdajů (o 5,3 procenta) a několik set tisíc převážně mladých a nezaměstnaných vyšlo do ulic na protest proti diktátu pod heslem z Egypta a Tunisu – „My, zoufalá generace”. Řecko dostane úlevu na úrocích (4, 2 procenta) a prodlouží se mu splátkový kalendář ze tří na 7 let výměnou za to, že prodá státní majetek za padesát miliard eur, přestože finančníci odhadují státní podíly jenom na patnáct. Irsku se neodpustí nic, protože má nízké (podle Sarkozyho neřestné) firemní daně. A nové navýšení záchranného fondu. Samozřejmě, všichni vědí, že to nic neřeší. Všechny tři státy v deflaci bankrotují a jejich dluhy porostou. Úroky za portugalské dluhopisy opět vzrostly. Deflace totiž  zvyšuje reálnou hodnotu místního eura, a tím i starého dluhu. A v takové situaci zvyšovat daně na splácení dluhu je sebevražedné a připomíná medicínu na krizi třicátých let. Jenom bankrot nebo inflace může rychle zlikvidovat státní dluh. Vždyť řecká dluhová spirála dosáhne letos 150 procent HDP a splátky 14 procent státních příjmů. Nezaměstnanost roste (15 procent) a podobně jako v Portugalsku téměř 40 procent mladých lidí je bez práce. A deflační politika bude pokračovat. Až do konečného řešení, kterému se vládci unie snaží za každou cenu vyhnout. Proč asi?

Pochádza z Bratislavy, študoval na Harvarde, pracoval v investičných bankách v New Yorku, Frankfurte a v Londýne. Potom sa vrátil na Slovensko, podnikal a začal si klásť podstatné otázky. Náhodné stretnutie ho priviedlo k neziskovým aktivitám, o ktorých dokáže nesmierne zanietene rozprávať. Ladislav Kossár.

Stáli sme proti sebe. Ja v saku, on v uniforme. Medzi nami stál môj bicykel, zámkom pripevnený k hromozvodu budovy poslaneckej snemovne parlamentu Českej republiky. „Tu ten bicykel stáť nemôže. Je to chránený objekt,“ tvrdil muž v uniforme.

Centrálna banka Spojených štátov FED chce novým kolom kvantitatívneho uvoľňovania pohnúť vysokou nezamestnanosťou. Doláru to neprospieva.

Výuku angličtiny, stejně jako jakéhokoli jiného cizího jazyka, již od prvního ročníku základní školy pokládám z řady důvodů za problematickou. Na mnohé z nich je ve veřejné diskusi opakovaně upozorňováno, od limitů psychosociálního vývoje dítěte až po obtíže víceméně technické, jakými jsou přetrvávající logopedické vady.