Mladí ve vyspělých, bohatých zemích Západu vyrůstají ve zvláštní atmosféře. Jsou první generací od průmyslové revoluce startující do života s pesimismem.

Žádný francouzský intelektuál nevyvolává v západních liberálních kruzích tolik polemických reakcí jako filozof Alain Finkielkraut. Před čtyřmi lety vyprovokovala ostré polemiky jeho kniha Nešťastná identita.

Technologické firmy jako Google, Facebook, Apple a spol. se stávají nejmocnějšími globálními hráči. Mocnějšími než velké globální banky, léta považované za symbol globalizované moci, na něž bývají vlády krátké a nedokáží jim být rovnými protihráči.

Ve všech klíčových zemích Západu je po volbách a je přinejmenším pro pár let jasné, kdo a jak tam bude udávat tón v zásadních geopolitických rozhodnutích. Jedinou výjimkou je Německo, kde se volí 24. září.

Nový francouzský prezident Emmanuel Macron si v rámci své politiky pro každou cílovou skupinu něco vybral za ministra životního prostředí ekologického aktivistu Nicolase Hulota.

Slety nejvýznamnějších světových politiků, jakým byl právě skončivší summit nejvýznamnějších světových ekonomik G20 v německém Hamburku, jsou tradičně spíš společenským testem chemie mezi hlavami států než dějištěm zásadních rozhodnutí. Tento byl hned sérií testů.

Jedny z nejzajímavějších sond do společenské atmosféry v Evropě tradičně přináší americký institut Pew Research. O náladách v Evropské unii se od amerických výzkumníků dozvíme nesrovnatelně víc než od těch evropských.

Jeden rok, dva měsíce a 12 dní potřeboval devětatřicetiletý Emmanuel Macron k tomu, aby dokázal ovládnout Francii a kompletně překreslit mapu páté republiky, založené generálem Charlesem de Gaullem v roce 1958.

Česká výjimečnost. Tak zase máme něco, co nemá v Evropě a vůbec v západním civilizačním prostoru nikdo.

Poslední březnový den přinesli statistici zprávu, že loni odtekla na ziscích do zahraničí rekordní suma. 289 stažených miliard korun představuje jen za jediný rok vzestup o 62,5 mi