I v České republice, podobně jako ve většině západních zemí, bylo zvolení nového francouzského prezidenta Emmanuela Macrona oslavováno jako vítězství proevropského kandidáta nad populistkou.

Ostatně soudím, že podruhé prezidentem Zeman nebude. Tuto větu použil v dubnu 2016 novinář Ján Simkanič a zdá se, že byla prorocká. Samozřejmě dnes nemůžeme vědět, jak dopadne prezidentská volba v lednu 2018, navíc nás ještě před ní čekají volby ještě mnohem důležitější.

Jiří Fajt bude za měsíc třetím rokem ve funkci ředitele Národní galerie a až na pár škarohlídů se veřejnost shoduje, že si vede dobře.

Evropa si už dlouho tak slyšitelně nevydechla jako po vítězství Emmanuela Macrona. A nejen Evropa.

Mám dva milé kamarády. Mám je rád a trápí mě, po jakých temných pustinách bloudí jejich kdysi tak přátelské a radostné duše. Moji kamarádi totiž teď bojují s islámem. Bojují s ním udatně a dennodenně.

Donald Trump je pánem Bílého domu jen čtyři měsíce a už se intenzivně hovoří o impeachmentu neboli ústavní žalobě. Ta může skončit i odvoláním prezidenta z funkce. Je to reálná možnost, nebo zbožné přání Demokratů? Rozhodnout může klíčové svědectví odvolaného šéfa FBI Jamese Comeyho.

Premiér Bohuslav Sobotka dokázal s velkým štěstím vylézt z nebezpečné pasti, do níž se sám chytil zbrklým návrhem demise své vlády. Nedokázal ale využít druhou šanci, kterou osud jemu i Česku přihrál.

Kdo to řekl, že se s Ruskem nedá výhodně obchodovat? Je to lež jako věž: s Ruskem se nedá obchodovat jinak než výhodně. K tomu je navíc třeba dobře ovládat místní reálie – zákony a lidi. V Rusku jsou totiž zákony dělány výlučně pro lidi a každý jména těchto lidí zná.

Je jaro 1945, válka skončila, představte si, že se vám chce do kina. Na co asi tak mohli jít lidé před dvaasedmdesáti lety? Byl to zajímavý a zlomový okamžik.

Když před víc než týdnem vystoupil premiér Bohuslav Sobotka na sněmu Hospodářské komory a ohlásil, že by se Česko mělo rozhodnout, kdy přijme euro, vypadalo to jako vystrašená reakce na zvolení nového francouzského prezidenta.