„Stál nám dopredku vysokoučení / mnohovelební pán Anton Bernolák, / písma vúdce, národu verní rodák, / on volá, mňa nasledujte Slováci / slovenskú reč a písmo milujíci.“

Komisia pre udeľovanie Nobelových cien za medicínu potvrdila, že imunológia je kráľovnou lekárskych vied. Ocenila trojicu imunológov, ktorí odhalili kontrolné mechanizmy imunitného systému.

Musím opakovať tézu o tom, že Rusko bolo doposiaľ vo vedení hybridnej vojny úspešnejšie, než v ozbrojenom boji na ukrajinských frontových líniách. Mohlo sa zmýliť v odhade ukrajinského odhodlania k odporu. Už menej sa však mýlilo v tom, že štáty demokratického západu majú svoje zdroje nejednoty, váhania – a ilúzie.

Setkáváme se v rušné restauraci v centru Charkova. Právě tam se scházeli po bojových akcích, ještě celí zaprášení a od krve, bojovníci elitní útočné jednotky Mezinárodní legie. Tito muži bojovali v Bachmutu, osvobozovali Kupjansk a dnes o něj bojují s postupujícími Rusy znovu. Trousí se sem jeden po druhém, na první pohled zcela obyčejní muži, mladí i ve středním věku. Ve skutečnosti trénovaná elitní jednotka, která bojuje s Rusy na blízko, pěkně postaru. A právě takoví muži jsou teď na bojišti nejvíc potřeba. Je mezi nimi i respektovaný velitel zvaný Solo. Díky bojové přezdívce se jeho jednotka teď jmenuje „Jediové“. Bojují proti temné straně a ruské invazi od prvních dnů války. Jsou to žijící legendy. Zakladatelé Mezinárodní legie územní obrany Ukrajiny.

Počuť to stále častejšie – ak spadneme do ruskej sféry vplyvu, odchádzam zo Slovenska. Je to akási červená čiara, za ktorou už akoby nemalo zmysel vzdorovať. Je to naozaj tak? Je čas pomaly sa baliť?

Ako dieťa som sa naučil vnímať obrazy cez ilustrácie detských kníh. Pamätám si ilustrácie Dobšinského Prostonárodných povestí od Karola Ondreičku, Ivana Šimka, Vincenta Hložníka, Vojtecha Stašíka, ktoré sme mali doma. Hložníkových kresieb som sa bál. Naše deti mali Martina Benku a Ľudovíta Fullu a spokojne sa smiali.

Slovensko stojí pred nevyhnutnou konsolidáciou verejných financií. Aké sú dôsledky dlhodobého zadlžovania a nerozumného hospodárenia? A čo musíme urobiť, aby sme sa vydali správnou cestou?

Prvá festivalová predajňa BILLA na trenčianskej Pohode sa stretla s obrovským záujmom. Od štvrtka poobedia do nedele obeda ju navštívili tisíce ľudí, ktorí ocenili nielen praktický sortiment čerstvých potravín a drogérie, ale aj priestor na oddych a rozhovory o tom, ako jedlo ovplyvňuje náš život i planétu.

Sedím s Kachom v kaviarni neďaleko metra. V štvrti Gldani, ktorá je od centra pomerne vzdialená, niet po protestoch žiadnej stopy. Život tu plynie, ako by sa nič nedialo, pravda, ak sa práve neprotestuje pred gldanskou väznicou, kde umiestňujú zadržaných na protestoch.

„Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou / ten, kdo do pout jíma otroky, sám je otrok.“